Hanácké Slovácko
Hanácké Slovácko
Hanácké Slovácko je jednou ze šesti podoblastí součástí národopisné oblastiMoravského Slovácka. Jde o přechodnou oblast mezi Hanou a Slováckem, jejíž převážná část se rozkládá v severozápadní části okresu Břeclav a několika obcemi zasahuje také do okresu Brno-venkov a Hodonín.
Zeměpisné vymezení v současnosti již nekoliduje s vymezením regionu na etnografických mapách. Do regionu tyto mapy zařazují v mnohých případech i obce jako je Starý a Nový Poddvorov nebo Podivín, které jsou v současnosti již pevnou součástí Podluží. Naopak do regionu Hanáckého Slovácka lze v současnosti zařadit tři obce na jihozápadním okraji jižní části regionu, a to Hustopeče, Zaječí a Přítluky. Informace v odborných publikacích reflektují stav pouze do konce devatenáctého století.
Zeměpisné vymezení jižní části regionu
Počínajíc od Hustopečí směrem na jihovýchod po čáře Hustopeče, Šakvice, Zaječí, Přítluky, Rakvice, Velké Bílovice, Moravský Žižkov. Potom ve směru na sever po linii Čejkovice, Vrbice, Kobylí a odtud směrem na západ po linii Bořetice, Němčičky, Horní Bojanovice. Uvnitř tohoto trojúhelníku se nacházejí obce Velké Pavlovice a Starovičky. Na severu tedy sousedí se severní částí Hanáckého Slovácka, na jihu s Podlužím, na jihozápadě s tzv. novoosídleneckými bývalými německými obcemi. Ze severozápadu sousedí s tzv. Širším Brněnskem. Název Hanácké Slovácko je do jisté míry názvem umělým, zavedeným Josefem Klvaňou na konci 19. století. Obyvatelstvo samo sebe nazývalo v minulosti spíše Hanáky nebo Slováky. Současní obyvatelé však již přijali název Hanácké Slovácko za svůj.
Kroje Hanáckého Slovácka
Region byl a na etnografické mapě jižní Moravy stále je poněkud opomíjen i přesto, že svou rozlohou patří mezi regiony největší. Na rozdíl od některých jiných oblastí je zde kroj stále živou součástí života lidí a především mládež se do něj při svátečních příležitostech především hody, ostatky ap.) stále obléká nebo nechává oblékat. Kroj se stále vyvíjí a tak jeho současná podoba nemusí korespondovat s podobou před sto lety a třeba i za sto let.
Ještě před cca 200 lety bychom mohli, dle jediné dochované kresby z tohoto období, hovořit v podstatě pouze o v podstatě jednom typu hanáckoslováckého kroje. Díky velkému množství vlivů došlo ale během let k poměrně značnému vývojovému posunu a tak dnes můžeme mluvit o dvou základních typech krojů. Oblast se v současnosti dělí na dvě poměrně ostře vyhraněné části a to část severní a část jižní. Dá se říci že podoba kroje, je v dnešní době jediným spolehlivým rozlišovacím znakem obou částí. Jazykově je totiž region značně promíšen a jazyková hranice mezi nářečím hanáckým a dolským se vine nezávisle na krojových typech. Zejména na okrajích regionu se pak můžeme setkat s prvky, které kroj přebírá ze sousedících národopisných regionů. „Nejagresivnějším“ regionem v tomto smyslu je Podluží, jehož prvky pronikají již velmi hluboko do regionu Hanáckého Slovácka.
V části severní je dominantním znakem ženského kroje silně naškrobenýkrajkový stojatý límec a bílé plátěné pikové kalhoty u chlapců. Vesta (kordula) jak mužská tak ženská je vyrobena obvykle z červeného sukna. Další barvy se však nevylučují. Především v minulosti tak bylo možno se setkat s kordulami zelenými či modrými. V některých obcích na severu severní části (např. okolí Násedlovic) se dodnes udržely korduly černé. Dívčí sukně je obvykle brokátová, ale opět se můžeme setkat s jinými materiály.
V části jižní je u kroje ženského límec také velmi silně naškrobený, leží však na ramenou a dívčí kordulka je vyrobena ze stejného materiálu jako sukně, tj. z brokátu. U mužských krojů jsou kalhoty i kordula ze stejného materiálu, tj. sukna. Dominující barvou mužských krojů je černá nebo velmi tmavě modrá, ovšem s výjimkou několika obcí v okolí Velkých Bílovic, kde se nosí kalhoty sice soukenné, ale barvy žluté.
Žluté kalhoty, které mají stárci a chasa např. z Vrbice na sobě, se nosí se v okolí Velkých Bílovic a jde o jakýsi návrat k původně nošeným koženým kalhotám nošeným v regionu do konce 19. století. Nošení černých kalhot se přičítá tzv. popanštění krojů v druhé polovině 19. století, kdy černá barva kalhot i vesty byla jakýmsi znakem honorace a časem přešla i do selské módy. Velmi záhy se začaly kroje vyšívat a dnes jsou mužské hanáckoslovácké kroje vyhlášené pestrostí a bohatostí výšivek. Jsou však samozřejmě obce, jako např. Starovičky nebo Bořetice, kde mužský kroj zůstal pouze černý bez výšivek. Možná proto ostatní těm posledně jmenovaným říkají kominíci.
Krojovaná mládež se o hodech rozděluje na stárky a chasu. Stárci mají po celý rok na starosti všechny akce související s hody atd. Stárci se rozlišují od chasy kloboukem nazývaný na jihu šmukáč (díky ozdobným šmukám, kterými je klobouk omotaný) a v části severní zrnkáč (klobouk je pošitý barevnými korálky a malovanými mašlemi), v některých obcích nosí také fedro. Fedro je cca v některých obcích v části jižní cca 70 cm dlouhá hůlka na konci ozdobená třásněmi, a je odznakem stárka. V části severní má fedro podobu jakési zástěry a stárek má jeho jeden konec připnutý k opasku a druhý konec přidržuje rukou.
V jižní části se děvčata z chasy od stárky liší uvázaným tureckým šátkem (turečákem). Stárky mají na hlavě věnec nazývaný kotúč nebo rantál. V části severní se stárky od chasy nijak neodlišují. Všechna tato pravidla díky velké pestrosti regionu však neplatí univerzálně. Existuje mnoho odlišností a zvláštností od vesnice k vesnici.
